Soupis historických postav

Herb Jastrzębiec

Tomasz Lazar Skrzetuski ( 1389 - 1450)

Tomasz se narodil jako třetí syn cechovního úředníka stavitelského cechu Michała 29.12.1389 v Poznańi. Dobře situovaná rodina poskytla všem třem mladým mužům, Jędrzejovi, Janovi a Tomaszovi dobré vzdělání aby jednou mohli pokračovat v rodiném obchodě, avšak když roku 1410 Wladislaw II. Jagiełło povolá město Poznań k poskytnutí vojsk k boji proti řádovému státu Německých rytířů, je to právě Tomasz který odchází jako jeden z dobře situovaných městských úředníků aby dohlížel a spravoval Poznańské na vojenské povinnosti.

Během tažení jež bude později známo jako Grunwaldské se Tomasz neztratil a brzy byl znám schopností řešit všeliké problémy které Poznańské na cestě potkávaly, udržováním morálky, i schopným velitelem zásobovacích oddílů. Právě díky těmto schopnostem byl jedním z těch kteří byli vybráni 15. července 1410 aby byli před bitvou pasováni do rytířského stavu, jeho seniorem se stal Zbygnev Puchala z Věnavy, do znaku mu byl přidělen herb Jestrzebce.

Čerstvě pasovaný rytíř Tomasz bojoval v bitvě u Grunwaldu srdnatě, avšak bez valného bojového štěstí - v bitvě byl těžce raněn a po týdny po té byl jen krok od své smrti - když armáda Wladislawa II. Jagiełłea oblehla později Malbork, Tomasz byl odvezen dále k Danczku do Oliwi, kde se nadále zotavoval v péči cisterciáckých mnichů. V roce 1411 však Toruňský mír přiřkne Danczk zpět řádovému státu, Tomasz odchází z Oliwi domů do Poznańě. Odtud, již zotavený (i když zranění se na jeho zdraví podepsalo do konce jeho dnů a nikdy se nezotaví zcela) pokračuje dále do Horního Slezska a pak dále do Oder, kde vstupuje do služeb Puchalů z Věnavy. V jejich službách taktéž roku 1412 navštěvuje Prahu a stává se tak nechtěně svědkem událostí toho rušného roku, včetně vyhlášení interdiktu a nedlouho poté se vrací do Oder.

1415 se vrací na Poznań, tou dobou již značně ovlivněn Husovým učením, když se potom roku 1419 dozvídá o Pražské rebelii proti císaři, neprodleně vyráží do čech, nejen kvůli finanční nouzi aby zde hledal uplatnění jako voják.
Roku 1420 je členem doprovodu Hynka z Kolštejna ke dvoru Władysława II. Jagiełła ve Wratislawi. Po nezdaru první diplomatické mise se vrací do čech a později se přidává ke druhé diplomatické výpravě Viléma Kostky z Postupic. 7. května 1422 se navrací do Prahy již s armádou Zikmunda Korybutoviče.

Osudy mezi rokem 1422 a 1434 jsou poněkud nejasné, nechť chápavý čtenář promine. Nicméně je známo že Tomasz Lazar Skrzetuski stanul 30. května 1434 na Lipanském bitevním poli. Bitvu přežil a Čechy opustil aby dále bojoval pod prapory Zikmunda Korybutoviče až do jeho smrti roku 1435 u Pabaiska. Zde již jenom víme o Tomaszi Skrzetuském roku 1437 kdy se jako téměř padesátiletý vrací do Poznańě a usazuje se ve svém rodném městě, kde o třináct let později 2. února 1450 umírá ve věku 61 let na následky podchlazení a zápalu plic.


Foto: 1, 3, 4 © Tereza Sára Doležalová; 2 © Mihaila Magdalen Langley

Vojtěch z Kestřan (?? - ??)

Levoboček zemana z jižních čech. Žák Konráda Kyesera, kumpán Matěje Vůdce, družiník Sokola z Lemberka. Lapka, dobrodruh a žoldnéř, nakonec v královských službách. Jeho pokus se konečně usadit byl krutě přetnut dramatickými událostmi a smrtí krále. Přidává se jako zbrojnoš k jednomu z poselstev Hynka z Kolštejna do Polska a nevrátí se. Věří, že Čechy budou mít znovu krále a že to nebude liška ryšavá. Dává své zkušenosti do služeb Zikmunda Korybuta a stává se zbrojnošem ztraceného rytíře Tomazse Lazara Skrzetuskeho, se kterým se ostatně již několikrát setkal při svých anabazích na východě.

© Mihaila Magdalen Langley

Foto: © Mihaila Magdalen Langley

Jan (?? - ??)

Skromný Jan, veterán mnohých bojů z družiny Tomasze Lazara byl za své zásluhy a výtečné schopnosti v zápase odměnen čestnou pozicí vlajkonoše

Foto: © p@trik.cz

Tomasz Barwienier (1390 - 1456)

Narozen roku 1390 v Poznańi, Tomasz byl učněm ve stavitelského cechu a dlouholetým přítelem Tomasze Lazara, který tehdy byl ještě měšťanem. Když přišlo povolání od krále Wladislaw II. Jagiełło, oba se vypravili v řadách vojska aby stanuli v bitvě u Grunwaldu. Zatímco Tomasz Lazar byl pasován do rytířského stavu, Tomasz Barwienier zůstal v jeho stínu a když pak byl mladý pan Skrzetuski v bitvě zraněn, byl to právě Tomasz který ho vyprostil z pasti bitevní vřavy.

Jejich cesty se rozdělují když pan Skrzetuski cestuje do Oliwi, zatímco Tomasz se účastní obléhání Malborku - kde se také poprvé setkává s českými žoldnéři kteří místo obrany Malborku město prodáváají Jagiełłově armádě. Je to pak také právě Tomasz který přináší panu Skrzetuskému zprávy o Toruňském míru do Oliwi a doprovází ho domů do Poznaně.

Od té doby se drží po boku pana Skrzetuského na všech jeho dalších cestách, jako jeho věrný pobočník a družiník, těšíc se jeho velké, skoro až slepé, důvěře.

Když roku 1450 pan Tomasz Lazar Skrzetuski umírá, jakousi záhadou se ocitá jeho dům a majetek právě v majetku Tomasze Barweniera, a v tomto domě v Poznani také dožívá svůj dlouhý život.

Sára (?? - ??)

Poznańská židovská dcerka Sára procestovala mnoho let ve službách Tomasze Lazara, starajíc se o jeho účty, administrativu, kuchyňské zásobování a v neposlední řadě koně.

Foto: © Mihaila Magdalen Langley

Herb Gryf

Jerzy Branicki herbu Gryfa  (1401 - ??)

Narodil se roku 1401 jako druhorozený syn Wierzbięty z Branic a jeho ženy Doroty. Jeho otec je od roku 1402 seniorem rodu, krom toho je jmenován i stolníkem Krakowským a statostou Sanockým. Správu majetku přebírá po otcově smrti roku 1424 jeho nejstarší syn Piotr. Rod Branických vychází ze starého rodu Gryficů (původně snad českého nebo slezského), který od 12. stol zastával významné úřady v malopolsku, nicméně koncem 13. stol na významu ztratil.


Byl vychován jako rytíř (včetně humanitní části vzdělání v blízkém Krakowě), nicméně se zhoršujícím se zdravím otce a naopak dobrým zdravím bratra (s kterým se nemají právě v lásce) se necítil nijak vázán k rodovým statkům a rozhodl se připojit ke Korybutově výpravě do Čech, s vidinou získání rytířských ostruh a vlastního majetku v nadcházejících konfliktech. Jak je zřejmé, nejsou to Husovy myšlenky co by ho hnalo do Čech a obecně bude poněkud odměřený v jednání s neurozenými spojenci.

Kazimeras Valkarys (okolo 1400 - ??)

Narozen na sklonku 14. a 15. století jako jediný syn prodejce látek v části Litvy, která ještě neprošla hromadným křestem. Dětství procestoval s otcem a v jeho patnácti letech se usidlují v měšťanském domě ve Vilniusu. Záhy odjíždí na studia do Krakowa, kde poznává pána z Gryfa. Studia brzo opouští a vrací se zpět do Vilniusu, kde zjišťuje, že jeho matka zemřela.

Zde se, po této zprávě, na místo otcova řemesla začne věnovat zejména pitkám s přáteli a hraní plátýnka, jehož je vlastníkem. Také se začne povídat, že si nechává platit za špinavou práci a obecně se pohybuje na hraně zákona. A proto, když Korybut volá do války, nastupuje Kazimeras do služeb pána z Gryfa. Od otce, který je již na sklonku sil dostává hedvábnou suknici, materiál na prošívanici, kterou si nechává ušít a pár grošů a odjíždí nejdříve do Polska za svým pánem a následně do husitských Čech.

Zlí jazykové tvrdí, že bojuje pouze z povinnosti a mnohem raději dál vykonává špinavou práci, teď již pouze pro svého pána.

 

Foto: © p@trik.cz

Helena  (1400 - ??)

Narozena někdy kolem roku 1400 jako druhé dítě tkalce Jana, souseda při městě Poznani. Do roku 1415 žila s otcem, který ji alespoň trochu vzdělával jako chlapce (dlouho neměl syna a jeho starší dcera o vzdělávání nejevila nejmenšího zájmu). Jan v jejím raném dětství ovdověl; spolu s matkou zemřela i její jediná sestra.


Kvůli neshodům s nevlastní matkou velmi uvítala možnost odejít roku 1415 do služby ke Skrzetuským (do které byla poslána kvůli finančním problémům rodiny). V případě nouze pomáhala v kuchyni (ačkoliv jí to šlo náležitě mizerně), o trochu lépe prospívala s jehlou a nití, což bylo dovedností, které se naučila už doma. Občas šila spolu se starou paní Skrzetuskou a jejím služebným děvčetem. Roku 1418 se Helena provdala za Petra, družiníka mladého pana Tomasze Skrzetuského. Po obdržení mizivého věna byla prakticky vyděděna z rodiny.


Spolu s manželem se vydala roku 1419 do Prahy v družině Tomasze Skrzetuského, ovšem Petr na tažení zemřel na otravu krve, která vzešla z hospodské rvačky, při které došlo na nože.


Helena, která kromě manžela přišla i o prakticky veškerý výdělek, se spřátelila s Vránou motající se většinou kolem družiny Jerziho Branického herbu Gryfa, společně se kterou si začala přivydělávat různými způsoby – většinou vybíráním peněz za zpěv v hospodě, furažírováním, plundrováním, případně drobnými krádežemi.
Co se týče jejího dalšího působení v družině Tomasze Skrzetuského: Vzhledem k praktické neschopnosti ve většině typicky ženských činností a z dočasného zoufalého nedostatku zbrojných mužů v Tomaszově družině byla více méně z legrace vyhecována k tomu, aby oblékla zbroj svého zesnulého manžela a zastoupila jeho místo. K velkému překvapení všech se ukázalo, že jí to jde lépe, než role kuchařky. Tomasz se to po počáteční nedůvěře rozhodl akceptovat, postavil se k věci pragmaticky a nechal ji bojovat ve své družině, za podmínky že mimo boj zůstane zbožnou ženou jak se v husitských obcích sluší.

 

Teprve během let přešla Helena do služeb pána z Gryfa.

© Tereza Sára Doležalová

Foto: © Tereza Sára Doležalová

Jiří z Řep (?? - ??)

- bude doplněno -

Přech z Wrchoticz (?? - ??)

Herb Wąż

Koczan Sukowicz (1399 - 1434)

Koczan Sukowicz, narozen léta páně třinácti stého devadesátého devátého v Litevském městě Minsk, jakožto jediný syn mistra šperkařského. Bitevním křestem prošel v bitvě u Grunwaldu.

Roku čtrnácti stého třináctého se zasloužil o rytířský pás a erb Wąż, přenesený z Polska. Do roku čtrnáct set šestnáct cestoval po Litvě a doslechl se o Husově učení, s kterým začal sympatizovat. Poprvé navštěvuje Prahu v roce čtrnáct set šestnáct, kde pozoruje stupňující se napětí po upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Následně se vrací zpátky do rodné Litvy a roku čtrnácti stého dvacátého druhého se připojuje ke Korybutovo výpravě do Prahy. Bojoval na straně husitů až do roku čtrnáct set třicet čtyři, kdy umírá svobodný a bezdětný v bitvě u Lipan.

© Mihaila Magdalen Langley

Foto: © Mihaila Magdalen Langley

Uldis (1386 - ??)

Narozen roku 1386 v rodině loďaře z Palangy. Od roku 1401 bojoval ve Vitoldem podporovaných povstání na Žmudi. U Grunwaldu ho Koczan Sukowicz přesvědčil, aby se nechal pokřtít, a dál táhl s ním.

TOPlist